Nikdy neříkej nikdy...všechno je možný ;)

Do you want my boyfriend (ff)

1. června 2011 v 17:47 | Emiin |  Jednodílky

Reflektory v tmavém klubu, kde právě probíhala párty, blikaly na všechny světové strany.
Dívky a kluci se bavili.
Tančili, skákali, ječeli a pili alkohol. Nebyl tu jediný člověk bez alkoholu v krvi až na...kluka co seděl sám ve stínu, daleko od parketu, daleko od všech a hlavně...daleko od něj.
Jeho hnědé oči se na něj celou tu dobu upíraly. On se bavil.
Bavil se s dívkami. A on...chtěl být jednou z nich. Miloval ho už od prvního okamžiku, co vstoupil do této školy, do jeho nové třídy.
Seděl až v zadu v prostřední řadě...

flashback

Byl to jeho první den v nové škole. Věděl, že na ostatní působí tak nějak...teploušsky už na první pohled. I když tak nevypadal. Jeho černé vlasy mu sahaly kousek pod ramena. Měl krásné, hnědé oči, olemované černou tužkou s řasenkou a černými stíny a úsměv, který přinutí usmát se. Tak jak je možné, že ho lidé nemají tak rádi?
Vždyť přece, byl taky něco jako hopér, akorád nenosil tak dlouhá trička, spíš vůbec nenosil dlouhá trička a na hlavě neměl šátek a flexu.
Měl pouze volné roztrhané kalhoty a vzhledem k jeho výšce v tom nevypadal "blbě". A měl piersing. V jazyku a v pravém obočí.
Přistoupil k obrovské budově a z hluboka se nadechl. Tady ještě něco zažije. Vydechl a pevně stiskl ramínko batohu...jde se dovnitř. Hned jak vešel do budovy, upřely se na něj všechny oči. Lidé si začali neslušně šeptat.
Ukazovali si na něj a sem tam, když kolem něj někdo prošel, vypustil z pusy nějakou nadávku. Bill si povzdechl a vydal se ke své skříňce.
Z kapsy vytáhl papírek a vytočil kód. Jakmile se skříňka otevřela, chtěl sáhnout dovnitř, avšak jen o milimetr stihl svojí tenkou ruku odtáhnout dřív, než jej stačila skříňka praštit, jak do ní nějaký "srandysta" prásknul. Povzdechl si a zaštrachal znova do kapsy svých volných kalhot, avšak papírek tam nenašel.
"To ne...první den ne." hlesl a založil ruce za hlavou. Líp to už ani dopadnout nemohlo...a to je teprve začátek. Pomyslel si a šel směr ředitelna.

Právě zazvonilo a Bill se tak tak dostal k ředitelně. Udýchaně se zastavil u dveří a nejdříve se vydýchal a následně zaklepal na dveře. Chvíli se nic nedělo, až se nakonec ve dveřích objevila ředitelka osobně.
"Á, Bill. Ráda vás poznávám, jmenuji se Lindsey Steinlergová a jsem ředitelka této školy. Pojď dál." usmála se na něj a rukou pokynula, aby ji následoval do její kanceláře. Bill kývl a vydal se za sympatickou blondýnou. Lindsey se ten nový kluk zamlouval. Viděla, jak mu všichni nadávali a házeli na něj hnusné pohledy, ale nevěděla proč. Byl hezký. Ne, nenadávala si za takovéhle myšlenky, protože i ona byla ještě dost mladá. Nebyla to žádná čtyřicetiletá úchylačka. Bylo jí jen dvaadvacet.

Bill v duchu protočil oči. Paní ředitelka vrtěla svůdně zadkem snad s myšlenkou, že jej takhle svede. Ovšem měla smůlu...on na dívky nebyl. Ušklíkbl se a pokračoval dál za Lindsey, až došli do její kanceláře.
"Posaď se." zářivě se na něj usmála a ukázala na židli na druhé straně stolu. Bill jí úsměv opětoval a sedl si na místo.
"Tak," začala, "vítám tě v naší škole. Tady máš rozpis tvých hodin. No, však víš, jak se máš chovat." mrkla na něj spiklenecky, jakože jej ušetří těch dlouhých proslovů o způsobu chování tady na jejich škole. Svým způsobem jí byl vděčný, ale dojem tím na něj určitě neudělá. Jenom se na ni pousmál a dál dělal, že ji poslouchá.
"No, nebudu tě tu dále zdržovat. Přeju ti hodně štěstí tady na škole." zvedla se a Bill také. Ještě mu potřásla rukou, načež se vydal z ředitelčiné kanceláře zpět na chodbu. Yeah, budu ho potřebovat. Pomyslel si a vydal se ke své třídě.

o.o

Z hluboka se nadechl a zaklepal na dveře.
"Dále." ozvalo se z poza dveří a Bill chytil za kliku. Otevřel je a nejistým krokem vstoupil do třídy. Všechny zraky se na něj upřely a několik lidí se zachychotalo. Bill sklopil zrak a plaše se rozhlédl po třídě. A pak jej uviděl. Díval se na něj a také se posmíval, ale to nemohlo zabránit Billovi, aby mu naskočila husí kůže a nezachvěl se v oblasti hrudníku. Byl to takový typ kluka, který měl rasta copánky a přez čelo ovázaný černý šátek. Ale co bylo na rastovi, kromě jeho extrémně volného oblečení nejpřitažlivější? Jeho oči. Hnědé, krásné oči. Tom, tak se ten kluk jmenoval, se podíval Billovi do očí. Ten okamžitě plaše odvrátil pohled a šel za učitelkou.
"Á, vítám tě. Třído, tohle je Bill..." nedokončila, protože někdo vykřikl:
"Buzík!"
"Tome!" řekla výhružně a usmála se na Billa.
"Doufám, že budete s Billem vycházet v míru." a věnovala Tomovi pohled. Ten se jen ušklíbl a pak si odfrkl.
Bill se na něj smutně podíval a šel si sednout do předposlední lavice u okna. Alespoň nějaká šťastná událost. Bude mít perfektní výhled z okna.

Konec flashbacku

Zamračil se a zadíval se do prázdna. První den byl opravdu hrozný, ale nejhorší teprve přišlo až pár týdnu potom.

Flashback

Právě zazvonilo a Bill jako první odešel ze třídy. Opravdu nemusel poslouchat ty věčné nadávky od ostatních. Otevřel skříňku a hodil do ní batoh. Byla právě přestávka na oběd. Vydělal si toast a vydal se k záchodům. Na školní dvůr určitě nepůjde, nesnášel na sobě pozornost ostatních. Otevřel dveře a toast hodil do koše. Opravdu nemá na nic chuť. Už, už chtěl zalést do některé z kabinek, když v tom se rozletěly dveře a místonstí se ozval smích asi čtyř kluků. Tom. Pomyslel si Bill a začal panikařit.
"Aw, podívejte kluci, koho tady máme." uslyšel za zády posměšný tón a pevně zavřel oči. Chtělo se mu brečet.
"Hmm...když je tu tak sám...co mu něco udělat?" uslyšel Toma a poplašeně se na něj otočil. Ten se jenom zlověstně ušklíbl, avšak nezaznamenal slabý hlásek ve své hlavě, který mu šeptal, že tohle přece není to, co chce. Přiblížil se k Billovi a ten ucouvnul. Byl sice stejně velký jako Tom, ale před ním si připadal tak malý.
Tom jej prudce strčil proti zdi, takže se chlapec zkácel na zem.
"No tak! Vstávej ty buzerante! Nebo ti upadly nohy?" zasyčel mu do tváře a ostatní kluci mu
" pomohli " se postavit. Každý jej držel u zdi za jednu ruku a Bill se bezmocně díval do Tomových očí a tiše se jej ptal, proč to dělá. Toma ten jeho útrpný pohled začal vytáčet, tak se napřáhl a uštědřil mu tvrdou ránu do břicha. Bill prudce vydechl a zakňučel. Oči mu smáčely slzy a uvnitř těla cítil tupou bolest.
"Prosím."zamumlal snad v domění, že tím Toma obměkčí. Ten jen zlostně nakrčil obočí a uchechtl se.
"Co, chceš další?" vykřikl a dal Billovi pěstí do obličeje. Bill usykl, jeho vlastní nohy ho už neposlechly a on se znovu skácel k zemi. Ostatní se začali smát a kopat Billa do břicha a všude možně. Tom se jen uchechtl a dal pokyn ostatním, že je konec " zábavy " a odešel. Bill se krčil u zdi do klubíčka a plakal. Tolik ho to bolelo. Jako ty rány, tak i to, že jej zbil právě Tom.

Konec flashbacku

Ale byly tu i "světlé" stránky, kdy Billovo srdce vynechalo úder. Usmál se pro sebe a trošku zčervenal.

Flashback

Právě skončil tělocvik. Bill si skvěle zahrál fotbal, dokonce dal třikrát gól, takže přivedl "své" družstvo k vítězství. A nejlepší na tom bylo, že jej Tom nenápadně polácal po rameni a řek: "Dobrá práce." Pro Billa to však bylo, jakoby řekl "miluju tě". Sám pro sebe se usmál a ze skříňky vytáhl bílý ručník, který si obmotal kolem pasu a vydal se do sprch. Otevřel dveře, ze ketrých vyšla pára a vstoupil dovnitř. Snažil se nedívat na nahá těla ostatních chlapců. Zrychlil tempo a vpadl do první sprchy o které si myslel, že je volná. Ale jaké překvapení bylo, když vrazil do něčeho teplého a měkkého. K jeho smůle, či štěstí, vrazil do člověka, který jej ze srdce nenáviděl. Vyvalil oči a podíval se do těch čokoládových. Ovšem jeho šedé korálky na malou chvíli opustily moře čokoládky a sklouzly na Tomovo vybavení. Zorničky se mu rozšířily a on polkl. Sakra! Bylo to velký!
Bill těkal pohledem všude možně a jakmile se ozvalo odkašlání, vystrašeně zvedl pohled.
"Budeš tu ještě dlouho?" nakrčil Tom pobaveně obočí a zadíval se Billovi do očí. Ten nahodil nechápavý a pak zaražený výraz. Čekal všechno, třeba že mu jednu natáhne nebo tak něco, ale takovouhle reakci ne.
"S-sorry."zamumlal a vylezl ze sprchy. Co to sakra bylo? Tom se nenápadně koukl pod dveře sprchy a viděl Billa se zmatením vepsaným do tváře jak kouká do blba. Ušklíbnul se a vrátil se ke své práci.

Konec flashbacku.

Po tomhle incidentu si myslel, že se k němu budou chovat lépe. Nebo alespoň Tom. Jak moc se mýlil. Kvůli jedné blbé srandě přišel o zrak, ale málem i o život.

Flashback

"Kluci, tohle není sranda. Budeme mít průser." řekl nervózně Tom a rozrušeně se rohlížel kolem sebe, aby mohl včas upozornit na "vetřelce".
"Nic se mu nestane, a když, tak co?" pokrčil rameny Leo, "uděláme si aliby." Dodal s úsměvem a dál hledal hadičky od brzd. Tom si mnul spocené ruce a skousával ret. Tohle nedopadne dobře.
"Yeah, mám to!" zvolal vítězně Leo a zabouchnul kapotu auta.
"Bacha! Už jde!" vykřikl Sam a všichni utekli za nejbližší strom.

Bill žmoulal klíčky v ruce a čekal, kdy na něj jeden z nich znovu zaůtočí, avšak nikde nikdo. Došel až ke svému autu a odemknul dveře u řidiče. Nevěděl, čím to bylo, ale silně se mu svíral žaludek a měl divné tušení, že se něco stane. Strčil klíčky do zapalování a pevně se chytil volantu. Šlápnul na plyn a vyjel z parkoviště. Tahle ulic byla poměrně dlouhá, a on spěchal na oslavu máminých narozenin. Přidal plyn a rozjel se ke křižovatce, kde měl odbočit. Už se chystal zabrzdit, ale jakmile šlápl na brzdu, auto jelo pořád stejně rychle a Bill začal panikařit.
"Sakra! Ááááá!!!" zakřičel z plna hrdla, ale jeho řev zastavil až prudký náraz do stromu. Ovšem než stihlo auto narazit, Bill přelezl na zadní sedadla. Tím si zachránil život a přišel "pouze" o svůj zrak.

Konec flashbacku

Bill sklopil hlavu a sáhl na svoji jizvu u levého oka, kterou měl ještě pořád přichycenou bílými proužky. Po tváři mu stekla zbloudilá slza a byl rád, že je teď ve stínu, protože kdyby jej někdo viděl, posmívali by se mu. Možná to dělají už teď, ale on je vidět nemůže. Cítil na sobě pohledy. Ovšem ne ten, který patřil nejkrásnějšímu klukovi vůbec...ignoroval jej stejně, jako tenkrát v nemocnici.

Flashback

Bill se právě probudil z komatu, naštěstí byl "jen" čtrnáctidení. Ovšem jemu to připadalo, jakoby ještě spal. Určitě ví, že nespí. Oči otvíral, tak proč...
"Bille! No to je úžasné! Jsi vzhůru!" zvolala radostně sestřička a Bill se po tom hlasu mírně pootočil. Sestra se usadila na kraj postele.
"Jak je ti? Už je ti líp?" zeptala se setra, ale Bill dál koukal do prázdna. Do toho stejného, jako měl teď v očích. Dříve v těch hnědých korálkách byl vidět alespoň život, teď tam není nic.
"C-co se stalo a vůbec, kde to jsem?! Co se to děje? Co je tohle za místo?" vyhrkl na sestřičku a ta se jen smutně usmála. Takže to nakonec dopadlo tak, jak si mysleli.
"To bude v pořádku. Měl si autonehodu Bille. Jen...přišels o zrak." řekla sestra a Bill si v tu chvíli připadal, jako ta největší troska. Zničil mu život, ale přesto jej pořád miluje. Je to pravda a on je tím důkazem, že láska bolí.

o.o

Sestra nadšeně vběhla do Billova pokoje a doslova skočila na jeho postel. Byla mladá a dost hubená, takže nemocniční lůžko vydrželo pohromadě.
"Ahoj Billy!" vyhrkla na vylekaného chlapce a ten se na ni jen usmál.
"Ahoj Mii, co se děje? Už mě konečně pustí domů?" zasmál se, ale Mii jej plácla lehce po ruce.
"No, to ještě né, ale hádej, koho se mi podařilo sehnat." řekla nadšeně a koukla na Billa. Ten se zamračil a pobaveně se zasmál.
"No, to netuším."usmál se a hrál si s kuličkou v jazyku.
"Dneska jsem přerovnávala záznamy a náááhodou jsem narazila nááá...Toma!" vykřikla nadšeně, ale Bill byl poněkud zaražený a až pak mu to docvaklo.
"Cože?! On byl tady?!" zeptal se nevěřícně a Mii kývla hlavou, neuvědomujíc si, že ji Bill nemohl vidět.
"Ale proč, to ti říct nemůžu." smutně dodala a Bill jen chápavě kývl. Už jen za tohle by ji mohli vyrazit.
"A...mám jeho číslo! Zavoláme mu!"
"Cože?! To ne!" ale než to stačil jakkoli zastavit, Mii už vytáčela Tomovo číslo.
"Prosím."
"Á, jste Tom?"
"Ano, kdo volá?"
"Tady Mii...ehm...sestra Stejskalová z nemocnice v Brightonu. Jste přítel Billa Trümpera?" (Pravost jména města nezkoumat a nepřemýšlet nad přijmením, jiný mě nenapadlo;D)
Zeptala se profesionálně Mii a loktem šťouchla do Billa, který se jen pleskl po čele.
"Uhm...ne...naschle." a pak zavěsil. Chvíli bylo ticho, když si Bill povzdechl a pak ucítil na zádech Miinu ruku.
"Promiň." smutně se usmála, načež odkráčela z Billova pokoje, nechávajíc jej a jeho slzy za sebou.

Konec flashbacku

Po pár týdnech ho pustili z nemocnice a život šel dál. Alespoň jedna dobrá věc byla, že si z něj lidé už tolik neutahovali, snad proto, že byl slepý. No...a teď je tady. Sedí sám v černém koutě a vnímá jen hudbu. Slyšel ostatní, jak se baví. Také se chtěl bavit, ale on neměl důvod a nevěděl jak. V tom se však tlukot jeho srdce zrychlil a on slyšel kroky, jak se k němu někdo blíží. Ten někdo byl Tom. A on to věděl. Se zatajeným dechem čekal, co bude dál. A pak to ucítil. Dvě hrubé, ale na dotek příjemné ruce na svých tvářích, jejichž palce jej hladily na krku. Trhaně vydechl, avšak jeho dech přerušil pár sametových rtů, které zajaly ty jeho. Vydechl proti nim a pevně k sobě stiskl víčka. Tohle se neděje... nebo ano? Druhý chlapec s rasta copánky se odtáhl a přitiskl své rty na Billovo ucho.
"Miluju tě." zašeptaly jeho rty a Billovi se vezla po tváři jedna slza za druhou. V tuhle chvíli byl rád, že je slepý, protože se bál, že kdyby viděl, tak zjistí, že to byl jen sen. Že to není pravda. Avšak pravda to je. Až někoho ztratíš, ať už úplně, nebo částečně, teprve pak si uvědomíš, cos měl, mohl mít a nebo máš.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 danča danča | 1. června 2011 v 20:43 | Reagovat

hustěěěěěěěěěěěěě nemam slov :D O_O

2 Saya - Mi Saya - Mi | Web | 1. června 2011 v 22:20 | Reagovat

[1]: Taky si myslím ;-)

3 Emiin Emiin | 2. června 2011 v 12:54 | Reagovat

[1]:

[2]: Dík holky xD

4 Saya - Mi Saya - Mi | Web | 2. června 2011 v 16:58 | Reagovat

[3]: A to příjmení XDDD to si nad tím nemohla chvíli popřemýšlet? XDDD ti příště udělám to samý XDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama